Trewis — Bicí

• Vlastní jméno: Bratr Ondřej Kopecký
• Narozen: v porodnici
• Poznávací znaky: bradla a knihy

Trewis se narodil do velmi vlastenecké rodiny, kde hlavní slovo při dlouhých zimních večerech patřilo čtení díla národních buditelů a předcvičování sokolských cvičení. Dle Tyršova hesla "Tužme se!" Trewisův otec upravil jeho postýlku tak, že změnil směr šprušlí z vertikálního na horizontální a nenechal synka usnout, dokud si nesplnil svou porci shybů. Trewis si záhy na tvrdý dril zvykl, a jeho nejoblíbenější činností se po celé dětství a dospívání stalo cvičení s ostatními bratry sokoly v místní sokolovně. Přečtené svazky Palackého, Dobrovského a Jungmanna též zanechaly stopy a Trewis se stal členem Spolku přátel krásné češtiny. Dlouhou dobu to tedy vypadalo, že z něj bude fyzicky otužilý a sečtělý sportovec, leč že hudba se s jeho životem neprotne.

Všechno se změnilo jednoho chladného podzimního večera, kdy jako obvykle piloval k dokonalosti své cvičenecké sestavy. V té době byl již několikanásobným držitelem titulu Juniorského mistra republiky ve skoku mezi kruhy, výstupu na švédskou bednu a obíhání bradel, piloval tedy své sestavy na další slet, když v tom přišla ona zásadní chyba. Zabrán naplno do cvičení nevšiml si oné osudové maličkosti, že kdosi odklidil žíněnku zpod kruhů, a skočil… Otevřená zlomenina bérce by pro něj ještě nebylo to nejhorší, ale v prožitém šoku poprvé v životě pronesl sprosté slovo, za které byl přítomným bratrem předsedou vyloučen ze sokolské organizace, jakožto i z češtinářského kroužku.

Při rekonvalescenci v kruhu rodiny se utápěl v těžkých depresích a vyčítal si ono slovíčko, eufemicky popisující jistou část lidského těla, které mu při úrazu vyklouzlo a prakticky mu zničilo život. Po vyloučení ze Sokola a Spolku přátel krásné češtiny neviděl před sebou již žádnou budoucnost. S myšlenkami na nejhorší vytrhl dvě šprušle ze své postýlky, ve které dosud spával, vzniklým otvorem vyskočil ven, a než mohla šokovaná rodina jakkoli zakročit, vyrazil z bytu a zmizel ve tmě zšeřelé Plzně.

Naštěstí pro něj, pro Pillow Fight, i pro hudební zážitky mnoha příštích generací právě v tu chvíli projížděl okolo na svém kole Luděk na své každovečerní pouti po Plzeňských historických zákoutích, a Trewise spatřil. Logicky si odvodil, že mladý muž, svírající v každé ruce po dřevěné tyčce (které ještě nestačil odhodit) je jistě bubeník, kterého jsme v té době zoufale potřebovali. Neodradilo ho ani to, že se prodírá mezi lidmi se sádrou na noze a v pyžamu, a okamžitě ho naložil na štangli a odvezl k sobě domů, kde mu oznámil, že právě vyhrál konkurz na bubeníka Pillow Fight. Nesmělý a slušně vychovaný Trewis nebyl moc zvyklý odporovat, poté co mu Luděk vlastnoručně přeřízl sádru a nabídl něco z vlastního šatníku se tedy u nás ve zkušebně posadil za bicí soupravu...a už za ní zůstal.