Sen noci svatojánské (III. kapitola historie Pillow Fight)

Prolog

Nevím proč, ale listopad na mě přenáší svojí nostalgickou náladu a ačkoliv vím, že nostalgie není nic jiného, než za smutek převlečený kýč, neubránil jsem se a začal sepisovat paměti, učenci by řekli memoáry. Asi je s podivem, že jsem si vybral název zrovna jedné ze Shakespearových komedií. Podíváme-li se na to zblízka, zjistíme, že to za divení ani nestojí. Mistr William samozřejmě za divení stojí, ale tahle anabáze jen stěží, i když obsahuje roztodivné skřítky, nevinné vesničany, jednu či dvě milostné zápletky a šťastný konec. Konec? Přece jsme na začátku.

Dějství prvé

Osoby a obsazení:

• Udan – Luděk Holý, zasloužilý umělec
• Venca – Václav Vracovský, laureát státní ceny
• Elišák – Aleš Tříska, nositel řádu práce
• Johny – Jan Fencl, toho času v exilu
• Sbor vesničanů
• Skřítkové, víly, zlý soused a další

Kde nás zanechala poslední historie, tam by se mělo začít. Sklonkem roku 2007 se začalo v kapele rozmáhat jakési nejasné rozpoložení, jež omezovalo tvůrčí výkony a náladu jako takovou. I když jsme hodně cestovali. Navštívili jsme dokonce několikrát matičku naši stověžatou – a s velkým úspěchem. V obou případech jsme totiž vyhráli na počet nad diváky a odváželi si zaslouženou odměnu s názvem Čisté ruce. Budiž nám útěchou, že jsme se projeli po světě a jako každý výlet s Pillow Fight to stálo za to – bloudění v temných zákoutích Žižkova, instalování zvukového systému v liduprázdném klubu – ó, to byly časy.

Byl to ovšem také čas pohrom a stíhala nás jedna rána za druhou. Nejdříve jsme byli nuceni opustit zkušebnu na Domažlické ulici. Tato zkušebna nás sblížila jako nic na světě – koneckonců jsme byli v oné místnosti od sebe vzdáleni na centimetry, neboť prostory stísněné byly dosti. Ani naše lamentování u zlého souseda (ha! Říkal jsem vám, že tu bude – a není poslední) nám nebylo nic platné. Vidinou zlata bídný Harpagón (Jak ten se sem dostal? To je přeci Moliére!) zaprodal naši múzu a zbořil zkušebnu, Kazisvět, z Boží vůle král. Se štěstím jsme zachránili své věci a byli jsme na huntě. Bezdomovci. Houmlesáci. Potřební.

Ne vždy se na první pohled ukáže, co v kom dřímá, ale osud tomu chtěl a kapelu přijala vlídná náruč venkova. Venca – hejtman lipenský a hudčicko-písecký – přijal nás na svůj dům-můj hrad a poskytl přístřeší. Pak přišla bída na kozáky. Práce. Mnoho práce. Nelidské výkony korunované nefalšovaným úspěchem, z jakého se mohlo těšit jen nemálo lidí na této planetě – Alexandr Veliký, Karel Veliký a Karel Gott. Výstavba probíhala v několika etapách. Nejdříve jsme izolovali stěny – no proč si to nepřiznat – jsme prostě hvězdy. Se samozřejmostí se vedení výstavby chopil všehoschopný Elišák a nutno přiznat – práce mu šla dobře od ruky.

Přichází sbor vesničanů zpívajíce
Sádrokarton, šroubek vrtej
Neflákej se, lůzo
Čtvrtek pátek nemám oddech
Je to moje gusto.
Kdyby přišli naši páni
Viděli by zblízka
Jak za práci umí vzíti
Aleš a jeho parta!
Sbor vesničanů odchází.

Po stěnách přišla na řadu podlaha a přišly nové poznatky, které z nás udělaly lepší a zralejší skupinu. Zhruba v polovině výměry naší zkušebny se Venca, zatímco pokládá další desku na podlahu, táže Udana: „Co to znamená This side down?“, Udan se hluboce z amyslí (bylo to poprvé) a vraví:“To znamená, že jsme idioti.“ Nezbývalo, než všechny desky zase sebrat a znovu položit – tentokrát ovšem správnou stranou dolů – ale dělali jsme to s písní na rtech a sluncem v duši. Práci jsme si zpříjemňovali různými soutěžemi – například, kdo vydrží déle mluvit jako dlaždič – bohužel nám došly dlažební kostky, tak jsme soutěž ukončili, ale musím říct, že je to těžší, než si myslíte (pokud nejste skupina studentek na obědě v BigBurgeru – pak to jde samo, jak jsem zjistil).

Největší lahůdka však pro nás byla teprve připravena – izolace opačného konce podlahy neboli stropu. Šplhání po horách, po stromech a po střechách patřilo od mého raného dětství k oblíbeným činnostem a nečekal bych, že se k němu po tolika letech vrátím. Ozbrojen nezbytným blembákem (neboli ochranou přilbou) jsem vylezl do krovu a čekala nás zkouška síly zvaná „Vzhůru za Bivojem“, které se zúčastnili Johny, Venca a Udan. Oba později jmenovaní prokázali svou zdatnost a sílu při hodu válcem izolace do dálky i do výšky a obdrželi čestná uznání a obdiv místních krásek (Terezky – pozn. autora). Johny ovšem v daném úkolu zklamal. Váha role dosahovala zhruba jeho tělesné váhy (včetně bot a muchomůrky olověné důmyslně ukryté v pravé kapse), a tak se hod do výšky nepodařil. Porážku ovšem přijal jako muž, a aby přišel na lepší myšlenky, přerazil sádrokartonovou desku vedví. Uvnitř zkušebny mezitím Aleš neuvěřitelnou rychlostí šrouboval sádrokarton na stěny. Nezbývalo než položit koberce, zařídit nábytek, postavit aparát a voi-la – zkušebna byla na světě.

Sbor vesničanů nese věnce, snopy, srpy, kosy, cepy a další zbraně, zpívajíce
Jak si krásná zkušebničko
Vprostřed Lipna za kratičko
My tady makáme
Na hubu padáme
Když vše máme doděláno
Na křtiny je zaděláno
Chlastu jak na… svatbu
Hostů je plný dvůr
Sbor vesničanů se vratkou chůzí odebírá ze scény, navzájem se podepírají a dopíjejí zbytky Fernetu

Drahomíra a její synové aneb Krvavé křtiny se odehrály nedlouho poté. Sezváno bylo mnoho hostí a oslavy nebraly konce. Ale ani to nebyl konec. Stěny byly omalovány na oranžovo a nakonec dokonce pokryty molitanovou izolací, a tudíž se stala nejlepší amatérskou zkušebnou v Plzeňském kraji. A to si zaslouží potlesk!

Poslední tečku za dějstvím prvním pak v prosinci učinil Elišák, když oznámil odchod z kapely a na konci roku s číslem sedm se kapela smrskla na tři členy.

Konec prvního dějství.

Přestávka na cigaretku, vyčůrání a vykakání

Dějství druhé

Osoby a obsazení:

• Udan – Luděk Holý, zasloužilý umělec
• Venca – Václav Vracovský, laureát státní ceny
• Trewis – Ondřej Kopecký, nevinný šmudla
• Johny – Jan Fencl, toho času v exilu
• Sbor vesničanů
• Skřítkové, víly, zlý soused č. 2 a další

Přelom roku 2007-8 byl pro Pillow Fight prazvláštní čas. Ve zkušebně se vystřídali různí bubeníci, ale ta pravá harmonie chuti se stále nedařila. Jakub a jeho pán, či Dan za chrta dán se nezabydleli v naší krásné zkušebně a nezbylo než hledat dál. A pak se to stalo. Co? Cože? Co se stalo? Tak mluvte, proboha! Ano, správně tušíte – krásná víla jménem Hedvika zasáhla do našich životů a změnila dějiny, aniž to tušila. Stejně jako Josefína nebo Marie Terezie se zapsala do historie. A jednoho dne dala Udanovi telefonní číslo, na jehož druhém konci se nacházel v té době neznámý Trewis. Slovo dalo slovo a domluvena byla první zkouška v naší zkušebně. Už v prvních chvílích se zdálo, že magie se odehraje a bylo jasné, že komunikace nového návštěvníka se zbytkem kapely bude jako vždy na úrovni. Jen Johnymu se zdálo, že to dělá starosti, neboť, i přes Trewisův nižší věk, zůstal mu přídomek floutek. První zkouška dopadla nad očekávání dobře a Trewis byl jednomyslným hlasováním (2 pro, jeden se zdržel hlasování) přijat do Pillow Fight a získal tak místo v dějinách a na naší webové stránce v sekci „Sestava“. Pak se zdálo, že nic nekalí oblohu nad kapelou, jež vlastnila nejkrásnější zkušebnu na světě, a v té zkoušeli nejlepší a nejkrásnější.

První zkouška ohněm proběhla v zavedeném klubu Anděl v Bezručově ulici v Plzni a davy fanoušků byly nespočetné (možná proto, že nikdo z nás neoplývá matematickým talentem, ale budiž – řekněme nespočetné) a za nimi se valili další a další alegorické vozy. Kapela se semkla v jeden šik a hrdě předstoupila před obdivovatele a rozhodně se zdálo, že nezahanbila ani sebe, ani svou historii. Spíše naopak.

Pak následovaly další a další koncerty, které vyvrcholily plzeňskou podlampoidní soutěží s názvem Múza. Kapela PF (Pillow Fight – pozn. redakce), v té době už pevně stmelená společnými koncerty a výlety do městského života (připomeňme snad jen nechvalně proslulé propíjení tisícikoruny Johnym a Udanem), tvrdě trénovala a vystoupila s dobře promyšleným a předem připraveným playlistem. Ale stín pochybností už od začátku chmuřil čela hrdých reků a obavy se poprávu naplnily. Doba, kdy budou anglicky (nebo něco tomu podobně) zpívající kapely na stejné úrovni jako ty česky zpívající, ještě nepřišla a bylo to znát. Kapela masivně povzbuzovaná skalními fanoušky předvedla povedený výkon, ale porotu nepřesvědčila, a tak se musela spokojit „jen“ s postupem do diváckého finále. Bylo ale vidět, že někteří členové jen stěží potlačují zklamání a hořkost z verdiktu poroty a dali mu průchod na některých fórech a internetových stránkách. I diváci reagovali na základní kolo různě, a tak kapela žila ještě dlouho potom ve stínu Múzy. Jak ale pravil Nietzche - „Co tě nezabije, to tě posílí.“ A tahle zkušenost kapelu skutečně posílila a dala jí vůli vytrvat ve svém boji.

Další možnost se předvést ve velkém dostala naše skupinka pionýrů na plzeňském Majáles (ano, takhle se to píše). Letošní Majáles možná nedosáhl kvality těch předchozích, ale sešly se davy fanoušků, počasí přálo a pylová sezóna byla v plném proudu. Udan tedy v průběhu koncertu neustále vytvářel reklamní přestávky na Vincentku a snažil se dosípat se konce – fanoušci, jak se zdálo, si ničeho nevšimli a kvitovali výsledný zvuk potleskem. Ve večerních hodinách se pak kapela rozešla do svých pelíšku a zakončili tak dějství druhé.

Jen zlý soused číhal v povzdálí a krutým pohledem měřil hejtmanský dům, sliboval pomstu a svolával hromy a blesky na proklatou kapelu, která rušila mír a klid vesnice, jak on tvrdil, alespoň 5x týdně – ó, malověrní – kéž bychom mohli zkoušeti takhle často. (Slíbil jsem – je tady.)

Konec druhého dějství.

Nikam nechodit, to ještě vydržíte

Dějství třetí

Osoby a obsazení:

• Stejné jako v předchozím dějství. Jediná změna – soused to dotáhl na zlejšího souseda

Sbor polehává po scéně po těžké práci a společně recituje
Ach, léto, léto.
Rychle přicházíš a rychle odcházíš a kdeže tvá zář.
Teplým paprskem tváře polaskáš a zase odcházíš
Ach, léto, léto, kdeže tvá zář.
Sbor polehává po scéně, světla přecházejí do tlumeného odstínu. Ve tmě se sbor tiše vytrácí.

Než vypuklo to pravé studené plzeňské jaro, došlo v městě na soutoku 4 řek k velké události. Byla jím obě finále soutěže Múza. Pro naši skvadru bylo důležitější finále divácké, jehož jsme se měli zúčastnit. Konkurence byla veliká a zmíníme snad jen naše stará dobrá známá jména – jako Tribal Theory, kterým nakonec osud přál, a z divadla Pod Lampou si odnášeli cenu nejvyšší společně s našimi gratulacemi. Ale to už předbíháme. Jsme stále na začátku a kapela se dozvídá svůj čas – a zde nezbývá než poděkovat pořadatelům – lepší čas jsme si přát ani nemohli. A jak se aspoň já, jako věrný kronikář domnívám, šanci jsme využili beze zbytku. S lehkým přídechem rebelie dokonce do repertoáru toho večera zařadit jsme ráčili novinku Still Water, která po vystoupení Shogun Tokugawa zazněla jako hlas z jiného světa a přítomní, jež na danou chvilku přestali krvácet z ušních otvorů, to ocenili. PF na výhru nepomýšleli, chtěli si daný večer jen užít a tak se i stalo. Nadšeni se pak odebrali do svých domovů a kontemplovali o jazzu, zatímco dynamo noci žhavilo své dráty až k žárovkám hvězd.

Ale jen jsme se nadechli k dalšímu náporu na brány síně slávy, přišlo další nečekané překvapení. Johny oznámil, že se chce státi dalajlámou a tak odjíždí na 3 měsíce do Velké Británie. Členové kapely reagovali různě, ale jedna otázka zůstávala – co tedy bude dál. Prázdninové snažení bylo zasaženo tímto stínem, ale nově nabytá jednota kapely se zdála býti neotřesitelná. Návštěva Udanova rodného města přinesla do života kapely nové zážitky a nová slovní spojení. Už z prvního kola Múzy si kapela osvojila nové slovo „čvojka“ – odvozeno z čwojke – přezdívky fanouška konkurenční kapely – význam: expr. osoba morálně i charakterově amortizovaná a závadná. Nyní však přišly na řadu „spirituální zážitky“.
*
*
*
(Zde je záznam na několika místech přerušen a nečitelný. Na rozboru zachovaných úlomků se pracuje – pozn. redakce.)

Dochovaný úryvek: Udanovy boty – běh nocí – pan Chang otvírá – cigarety chutnají opojně – rumem se nesmí šetřit – kola dochází – nevadí, máme rum - záchod – běh temným domem – mokro v botách – vytírání je zajímavá činnost – cesta domů.

A pak přišli Andělé. Znovu v našem oblíbeném klubu, tentokrát s kapelou Chuť, jež pojali svou akci ve velkém stylu a za velkolepý honorář nectili žádnou z domluv, ale naplnili Anděl příjemnou hudbou. A pak bylo ticho. Kapela se na dlouhý čas odmlčela a o prázdninách brázdila různé části českých zemí i jiné kontinenty, kam zamířili lidé hledající duševní rovnováhu a mír a klid. A můžeme nyní s jistotou potvrdit, že obojí tam skutečně nalezli.

Prázdniny rychle uběhly, učitelé se vrátili do kabinetů, žáci do lavic a kapela Pillow Fight se připravovala na závěr třetího dějství – poslední andělský koncert dne 17.9.2008. Historický koncert, kde jsme se rozloučili s budoucím dalajlámou, který neochvějně mířil za kanál, aby tam nalezl cokoliv, co hledá. Již dříve tu nalezl jiné důležité věci (sliboval jsem milostnou zápletku), ale i přesto se rozhodl ve svém záměru vytrvat. Večer uběhl jako voda a málokdo mohl ke konci říct, že není EMO, protože loučení bylo opravdu dojemné a vypjatě EMOcionální. Johny se na konci mohl pochlubit skvělým hudebním nástrojem a my novými apartními kloboučky.

Skutečné pápá jsme však Johnymu udělali až na koncertě ve Stříbře, kam jsme byli pozvání krásnou slečnou, jež v pivovaru pracuje a dodnes jsme jí za to vděční a doufáme, že to nebylo naposledy. Před plným stříbrským náměstím jsme pak mohli ukázat, co umíme. A že toho nebylo málo.

Konec třetího dějství.

Pauza na cigáro a ten zbytek už znáte.

Dějství čtvrté???

Co říct? Tři princezny. Tři oříšky. Tři synové. Tříhlavý drak. Tři králové. Tři komnaty. Tři. Tři zbylí členové kapely spojení poutem osudu. Udan, věda, že svému osudu neujde, podnikl historický krok a podpořil uvadající Americkou unii koupí originálního amerického výrobku Gibson a doufal, že se nákupem kvalitního instrumentu stane, když už ne Santanou, tak aspoň Evou a Vaškem. Jak to dopadlo, těžko zatím soudit…

Tři králové bez protiváhy konzervativní strany a Marshallovského zvuku zdivočeli. Začali měnit zavedené způsoby. Experimentovat – jak hudebně, tak chemicky. Zůstalo jen to jediné heslo, které nás žene dál, a my mu jsme věrní:

S Pillow Fight na věky věkův a nikdy jinak! AMEN!